Fotografická sezona krajiny začíná.
Neděle 11.9.2011
Tento den jsem si naplánoval cestu na svá oblíbená místa, v národním parku České Švýcarsko, abych zmapoval situaci, nadcházejícího podzimu. Samozřejmě bylo jasné, že zbarvení listí ještě nehrozilo. Zato chladná rána začínají nabízet ideální podmínky pro vytváření mlhy, které dokážou všední krajinu, změnit k nepoznání. Co se týká pohledů v tomto národním parku, platí to dvojnásob, proto mám tento kousek naší krásné země, tolik rád. Každá návštěva mě něčím překvapí, ani tento den, nebyl výjimkou.
Sice jsem měl v plánu dorazit na východ slunce úplně jinam, ale již nepatrné zaspání, rozhodlo za mě. Po celou dobu cesty, nebylo pevně stanoveno, kde zakotvím. Při projíždění obcí Jetřichovice, která v poklidu dřímala pod mlhavou peřinou, mě začínalo mrzet mé zaspání, protože mi bylo jasné, že než bych se vyšplhal na známou Marinnu vyhlídku, bude po východu slunce. Bez váhání vyrážím obhlídnout situaci pod Zámeckým vrchem. Překvapením však bylo projetí kolem cedule, která upozorňuje na konec obce, ale bohužel s tím i na konec mlhy. Bylo to tak, u Vysoké lípy, která se nachází pod vyhlídkou Zámecký vrch, po mlze ani památky. Díky neúprosnému času a svítání na krku, sázím na poslední kartu a pádím na Křížový vrch, z kterého je také pohled na Jetřichovice a tím pádem i šance na mlhu v údolí.
Mlhy bylo opravdu poskromnu, ale i přesto si přicházející východ, začal zajímavě pohrávat s barvou mraků, plujících nad obzorem. Drobná mlha v údolí, nepatrně zvýraznila jednotlivé vrstevnice a hned bylo o zábavu postaráno. Cvakl jsem pár snímků a pak jsem jen vyčkával, jakou podívanou přinesou první sluneční paprsky. Díky slunci nastalo oteplování a v údolí se začala rychle odpařovat rosa. Většinou je to tak malé množství vody, že to ani nepostřehnete. Nebýt však mírného vánku, který náhle vytáhl do koruny stromů, akumulující se párů nad zemí. Sluneční záře, tomu dodala tu správnou atmosféru, která trvala jen pár sekund. Naštěstí mi i ta malá chvilka, stačila, abych pořídil snímek.
Hned po té, jsem mazal na druhou stranu kopce, kde je úžasný pohled na Jetřichovice a Růžový vrch, který právě začali olizovat, první sluneční paprsky a přitom údolí pod ním, si mohlo o slunci nechat jen zdát. Miluji toto místo v každém ročním období, protože pokaždé má co nabídnout. Po pořízení několika fotografií začalo na obloze přibývat mraků a po barevné podívané bylo rázem konec. Přicházející vítr se rychle postarat o zbytek mlhy a s ní i o krásnou atmosféru tohoto místa. Nezbývalo nic jiného, než se opět vydat směrem k autu. To by se však v tom naprostém tichu, nesměly ozvat hodiny, jetřichovického kostelíka, oznamující půl osmou. Letmým pohledem na obec, zjišťuji, že začal vykukovat, do té doby schovaný kostel v mlze. Pravděpodobně se chtěl připomenout, abych na něj nezapomněl. Samozřejmě při pohledu, jak se kolem něj, povalují zbytky mlhy a vítr, každých pár sekund, mění scénu, nenechalo mě to chladným. Vytahuji ještě jednou, již složenou výbavu a za pomoci větru, který mlhou domaloval tu správnou atmosféru, pořizuji poslední záběr. S dobrým pocitem, že dnešní ráno mi nabídlo co mohlo a já se snažil využít každé příležitosti, vyrážím směrem k domovu.
Fotografie, ve větší verzi, naleznete zde
Přeji krásný den Evžen Takač
{jcomments on}
