Poslední víkend, letošní zimy, byl obzvlášť slunečný. Nedalo mi to a vyrazil jsem
na jedno z mých oblíbených míst národního parku, České Švýcarsko. Spousta lidí to místo již dobře zná, jedná se o vyhlídku Zámecký vrch . Sice jsem od této návštěvy neočekával nic převratného. Rozhodně, ale nebudu tvrdit, že bych aspoň s nepatrnou mlhou v údolí nepočítal, protože podmínky na to byly opravdu ideální. Na tomto místě jsem byl již tolikrát, že bych to těžko spočítal. I přesto se neustále vracím, protože každá návštěva mě něčím překvapí. I ta poslední, nebyla výjimkou. Opět jsem se utvrdil v tom, že návštěva stejných míst přináší své ovoce. Má to samozřejmě i určité výhody, dobře znáte daný terén a dopředu víte, co se kde na scéně nachází. Na tomto místě je to, ale trošku jiné. Když zažijete ideální podmínky a bude se vám v údolí převalovat mlha. Zažijete, během svítání, několik různých scenérií a to přitom hledíte pořád do stejného údolí. Vítr pohrávající si s mlhou neustál mění scénu, jednou se ukáže strom v popředí a za pár sekund opět zmizí. Za malou chvilku se vám objeví klikatá cesta lemovaná stromořadím a pár sloupů vysokého napětí , které drží stejný směr. A když se, přítomnou mlhou, začnou prořezávat sluneční paprsky, je to pomyslná třešnička na dortu. Nemohu se dočkat, až jaro najede na plné otáčky a já vyrazím na dané místo znovu
Podobné články:
Fotografická sezóna začína
Černý potok
Bledule jarní (Leucojum vernum)
Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis)
S přáním krásného dne
Evžen Takač
{jcomments on}
